Logo

Vy a Vaše zdravíJsme součástí skupiny AGEL, největšího soukromého poskytovatele zdravotní péče ve střední Evropě.

O nemocnici

Učitelky ze ZŠ a MŠ Valašské Meziříčí se intenzivně věnují hospitalizovaným dětem

13.4.2016

Kromě dětí, jejich rodičů, ošetřovatelského a lékařského personálu, můžeme na dětském oddělení zahlédnout také dvě učitelky ze Základní a Mateřské školy ve Valašském Meziříčí, které se intenzivně téměř každý den věnují hospitalizovaným dětem. Petra Dufková a Bc. Ladislava Jašíčková vyplňují smysluplně volnočasové aktivity dětem, jejímž zdravotní stav nedovolí trávit čas doma, či v jejich kmenové mateřské či základní škole. Co vše jejich práce obnáší, nebo jak správně pracovat a motivovat hospitalizované děti, se můžete dočíst v připraveném rozhovoru.

Můžete se nám ve stručnosti představit, kterou školu zastupujete, co je její předností, posláním, co nabízí?

Jsme detašovaným pracovištěm ZŠ a MŠ Valašské Meziříčí, která sídlí na ulici Křižná. Ve stručnosti naše škola poskytuje výchovně vzdělávací péči žákům s mentálním postižením, vícečetným postižením a žákům s poruchou autistického spektra. Pracují zde speciální pedagogové, kteří svým přístupem, využitím speciálně pedagogických metod a postupů spolu s materiálním a technickým vybavením školy rozvíjí všestrannost žáků.

Jak často jste k dispozici hospitalizovaným dětem na oddělení?

Dětem jsme k dispozici každé dopoledne v pracovní dny vyjma prázdnin a státních svátků. Zjednodušeně řečeno – chodí-li žáci do škol, tak rovněž hospitalizované děti mají program.

Co vše Vaše činnost na dětském oddělení obnáší?

Cílem naší činnosti je zabezpečit dětem plynulý přechod do kmenové školy po návratu z nemocnice, zbavit je strachu, odvést pozornost od bolesti a vyplnit jejich volný čas v nemocnici, čímž je také pozitivně ovlivňován jejich zdravotní stav. Snažíme se proto překlenout dobu odloučení od rodiny vhodnou motivací a herními činnostmi.

Jak podle Vás přistupovat z pedagogického hlediska k dítěti, který má zdravotní neduhy?

Nutný je individuální přístup. Rozhodující je zdravotní stav, ale také stav psychický. Ne každé dítě snáší pobyt v nemocnici dobře. Působí odloučení od rodičů a změna prostředí. Zjišťujeme zájmy dítěte a činnosti, ve kterých vyniká.

Je složité děti zapojovat do zábavných, vzdělávacích či tvořivých činností?

Ano. Žijeme v době plné médií a chytré elektroniky, která nás začíná pomalu ale jistě ovládat. Není proto vůbec lehký úkol dnes dítě odtrhnout od tabletu či notebooku.

Je pro Vás práce s dětmi náročná, nebo přístup dětí na oddělení je rozdílný oproti těm, které vyučujete ve škole?

Jedná se především o práci zcela jinou. Rozdíl spočívá ve skutečnosti, že děti se neustále mění. Nelze hovořit o souvislé výuce nebo o opětovné zpětné vazbě.

Co vnímáte pod pojmem dětství a průběžné zapojení do společenského života?

Pod pojmem „dětství“ se nám vybaví slova jako bezstarostnost, důvěřivost, jistota, závislost na matce, budování svého ega. Dítě hospitalizované v nemocnici se ocitne v cizím prostředí. K zařazení do společenského života je potřeba sociálního začleňování, her s vrstevníky, společných zájmů a uvědomění si sebe sama. Opomenout nemůžeme ani učení se morálním zásadám, které se dítěti musí vštěpovat již od útlého věku. Mnohdy se totiž zapomíná už jen na obyčejné pozdravení a poděkování.

Jak vnímat děti, které jsou hospitalizované na dětském oddělení z pohledu pacienta?

V nemocnici jsou děti vhozeny do situace, kdy neví, co se s nimi bude dít, působí tu prostředí i noví lidé.  Snažíme se proto o zapojení do společných her a činností. Lépe se cítí v kolektivu vrstevníků, kteří sdílí podobné pocity.

Spolupracujete také nějak s ošetřovatelským personálem v rámci vymýšlení programů na oddělení?

Našim společným cílem je péče o dětského pacienta. Dobrá spolupráce se pak v této činnosti jistě odráží. V letošním školním roce jsme již do výuky začlenily činnosti jako čertovský týden či pohádkový měsíc. Mile nás překvapilo nadšení personálu nad našimi aktivitami. Rády bychom ho proto zapojily a věříme, že se nám to podaří.

Jak vnímají dle Vás ošetřovatelské a lékařské profese Vaši činnost a přítomnost na oddělení?

Tuto otázku bych směřovala ke jmenovanému personálu. Z mého pohledu si vycházíme vstříc. Důležitou roli hraje také tolerance.

Co vše je vaší náplní práce na oddělení?

Náplň práce se odvíjí od Rámcového vzdělávacího programu a potažmo ŠVP kmenové školy. Našimi klienty jsou děti od 3 do 16 let. Při své práci musíme brát ohled na zdravotní stav dítěte a od toho se pak odvíjí i pedagogicko-výchovné působení, tzn. učení, zájmy, psaní, rozvíjení hrubé i jemné motoriky, komunikačních i sociálních dovedností, socializace, rozvíjení kreativity, fantazie, zručnosti, atd. K dobré náladě patří i výzdoba a „zútulňováni“ herní místnosti.

Setkáváte se převážně s dětmi, které potřebují nějakým způsobem pomoc v rámci léčby, jak docílit toho, aby se vykouzlily úsměvy na jejich tvářích?

Léčba není v naší kompetenci, ale pomoc v podobě zpestření a zpříjemnění pobytu ano. Snažíme se obohatit výuku a přizpůsobovat výtvarné a pracovní činnosti dětem na míru. Sestavujeme vlastní projekty. Úspěšná byla například Bramboriáda – brambory nejen na talíři. Jednalo se o připomenutí významu této plodiny v době, kdy probíhala její sklizeň. Tvořila se zvířátka a plnily bramborové úkoly. Mezi nimi počítání, třídění, logické úlohy a jiné.

Jak dlouho v rámci hospitalizace můžete „pracovat“ s dítětem – ve smyslu plánu aktivit do budoucna?

Děti jsou zpravidla hospitalizovány jen krátkodobě, nejedná se tedy o delší pobyt, a proto je dětská skupina velmi proměnlivá. Nelze tedy hovořit o aktivitách do budoucna.

Co vše může dítě s Vámi v rámci volnočasových aktivit dítě na dětském oddělení využít?

Děti mají na oddělení k dispozici společenské hry, stavebnice, hračky, knihy a další.

Myslíte si, že proces aktivního zapojení dítěte do činností ve spolupráci s Vámi zkracuje jeho léčbu a napomáhá v jeho dalším životě?

Zcela určitě. Dítě se postupně adaptuje na nové prostředí a situace. Společná práce, kolektiv ostatních dětí-pacientů, komunikace. To vše působí pozitivně na psychiku a zdravotní stav dítěte. Stává se, že dítěti se některá z činností zalíbí a odmítá z nemocnice odejít. Takové situace zcela bez pochyb vykouzlí úsměv na tvářích našich – učitelek. Jsou opravdu velkou odměnou.

Co rodiče dětí, kteří jsou s nimi hospitalizovaní, zapojují se s Vámi do aktivit?

S rodiči hospitalizovaných dětí máme velmi dobré zkušenosti. Pokud dovoluje zdravotní stav dítěte pobyt v herně, zapojují se obvykle rodiče do dění také. Pracují s námi maminky, ale i tatínci. Mnohdy se jedná opravdu o kouzelné situace. Tátové stříhají, lepí, prostě tvoří. Sami uvádějí, že netuší, co v nich vězí. Ještě více než my je z výrobku a kreativity partnera následně překvapena maminka.

Komunikujete i s rodiči při představě o tom, co dítě má rádo, jak k němu přistupovat?

Často jsou s dětmi na oddělení jejich rodiče. Dotváří prostředí jistoty a bezpečí. Lépe se tak s dětmi seznámíme a zjistíme, co je zajímá a jakou činnost upřednostňují. Na druhou stranu pak můžeme my poskytnout rodičům rady nejen při zjišťování školní zralosti.

Kolik dětí je možno takto najednou zapojit do spektra činností, které nabízíte?

Nelze jednoznačně uvést počet dětí. Rozhodně preferujeme práci v kolektivu. Děti se poznávají, navazují vztahy. Čas trávený v nemocnici se tak stává příjemnějším.

Co děti nejvíce využívají? O co mají největší zájem?

Nejvíce se nám osvědčily kreativní a logické hry i tvoření. U malých dětí vede kinetický písek rozvíjející jemnou motoriku a stavebnice Duplo. U starších dětí jsou to pak hádanky, kvízy a tvoření.

Máte vždy dopředu vymyšlen třeba tématický plán k nadcházejícím svátkům, oslav, významným dnům, nebo je vše řešeno operativně?

Svátky a další významné dny připravujeme s předstihem. Promýšlíme činnosti, které by bylo možné propojit. Vždy záleží na věkové skladbě dětí, tzn., jaké děti jsou v dané dny hospitalizovány. Stává se, že připravený program nemá kdo sdílet, protože například zdravotní stav nedovoluje pobyt v kolektivu. V uvedených případech je na místě individuální práce na pokoji.

Jmenovala bych jednu z dalších akcí, kterou byl Čertovský týden. Výuku a s ní spojené tvoření vedly učitelky v kostýmech čertic. Projekt zaujal nejen děti, ale také rodiče či personál.

Zůstal Vám v paměti nějaký příběh dítěte, na které často vzpomínáte?

Nejsme s kolegyní na nynějším pracovišti dlouho, ale výjimkou byla třítýdenní přítomnost holčičky s diabetem. Každé ráno nás čekala v herně s úsměvem, nadšením a otázkou: „Co budeme dnes dělat?“

Jakou další činnost zastáváte u svého zaměstnavatele ve škole, pokud nejste na dětském oddělení?

Mou další činností u zaměstnavatele je učitelka. Pečuji o děti s kombinovanými vadami a autismem v MŠ speciální.

 

 

Zpět